Zprávy z expedice

24.10. -

Pondělí; 24.10.2011

Start expedice začal úspěšně v pondělí na pražském letišti. Kontrolou prošly všechny batohy, které obsahovaly nejrůznější pomůcky pro terénní výzkum a měření (váhy, GPSky, totální stanice). Poklidná cesta do Instanbulu byla doplěna příjemným obědem. V Instanbulu na letišti jsme se rozdělili na dvě skupiny - skupina A vedená Václavem vyrazili směr centrum města - cesta však byla ukončena nekonečnou frontou u pasové kontroly. Celé čekání na přípoj do Chartůmu se tak soustředilo na vyčkávání, obcházení obchodů, hledání nejlevnějšího pití a připojení k Internetu. Let do Chartúmu byl opět v pohodě a v 1:20 nás přivítalo pekelné teplo na letištní ploše. Po odbavení následoval přesun do hotelu Šeherezáda a spát :)

Úterý; 25.10.2011

V 8:00 jsme se sešli na snídani. Dostali jsme omeletku, houstičky, čaj a formuláře pro opuštění Chartúmu. Po snídani jsme se opět rozdělili na dvě skupiny - větší skupina mimo Honzy a Lenky Mudíry se vydala do města. Honza s Lenkou se snažil najít způsob, kterým Súdánci zaměřovali naleziště na Sabaloce a následně šli dozařídit auta pro zítřejší hromadný přesun na venkov. Ve 12:00 jsme se všichni sešli na NCAMu a proběhlo oficiální přivítání u Súdánského čaje následované prohlídkou muzea. Na 15. hodinu jsme byli pozváni od vedení NCAM na slavnostní oběd do hotelu Corinthia - restaurace v 16. patře s parádním výhledem na Nil. Po obědo-večeři jsme se rozhodli, že zpět půjdeme pěšky. Adélka s Petrem se ještě vydali k Nilu a my nazpět k Šeherezádě.

Středa; 26.10.2011

Bude doplněno

Pátek; 28.10.2011

Je pátek (28.10.), ve všech muslimských zemích den pracovního klidu. Pro nás ovšem práce nekončí. V pěti lidech jsme se, vesměs samí súdánští nováčkové, vydali na poznávací cestu směrem na sever od Sabaloky. Je třeba dostat do oka "vlastivědný kontext". Při levém břehu Nilu vede silnice - tedy spíš na mapě, protože ve skutečnosti je to pás kolejí vyježděných v pouštním povrchu nemnoha auty, která tudy během dne projedou. Jakmile pohoří Sabaloka zmizelo z dohledu, rozložila se za okny terénního auta obligátní "africká placka" porostlá akáciovou savanou. Jsme ale pořád blízko Nilu, takže jsou všude vesnice s obdélnými a kruhovými stavbami. Jediný most široko daleko je v Shendi, starém otrokářském tržišti. Na mapě Súdánu je to jenom malý kousek, ale dostávali jsme se sem dobré dvě hodiny. Za mostem obracíme na jih a pokračujeme jedním velkým wádí (údolím periodické řeky) ke dvěma archeologickým lokalitám z merojské doby. Nesou jména Musawarat a Naqa. Obě lokality jsou obklopeny scenérií se stolovými horami a rozvolněnou savanou s deštníkovitými akáciemi a žlutými trsy divokého prosa (Panicum turgidum). Připadáme si chvílemi jako někde v Tanzánii. Jenom žirafy a sloni tu chybí. Také rozmanitost rostlin je tu podstatně nižší - rozeznáváme pět druhů stromů, dva keře a dva druhy trav. K tomu jen několik málo vzácnějších bylin. Kromě pár drobných ptáků jsme spatřili jednoho ještěra (snad agamu) a velkého brouka krasce (Julodis sp.). Naqa byla z obou lokalit rozhodně ta zajímavější. Přimyká se k okraji údolí, sestává ze čtyř chrámků a ze spousty špatně čitelných ruin. Nejzajímavější je ale její současný život. Mezi chrámky leží obrovská studna, ke které přicházejí pastevci ze širokého okolí napájet stáda velbloudů a koz. Vodu čerpají z asi čtyřicetimetrové hloubky tak, že vytahují veliké nádoby pomocí lana a zapřaženého páru oslů. Díky studni je v okolí poměrně živo. V savaně stojí roztroušená obydlí pastevců - malé obdélné i kruhové stavby z klacků, na volném prostranství, nebo šikovně umístěné do stínu velkých akácií, přičemž kmen vyrůstá zprostředka. Cestu zpátky jsme měli přesně načasovanou, ale - člověk mímí a úředník (či policajt) mění. U mostu v Shendi po nás silniční kontrola požadovala průvodní listy, kterých je nepřehledné množství a pocházejí od nejrůznějších institucí. Přes dvě nižší instance jsme se nakonec dostali k jakémusi vyššímu komisaři, který potřeboval dát najevo svou převahu. Nakonec jsme z toho vyklouzli jen s poviností návratu do Shendi a shánění kopírky na rozmnožení originálu jednoho z povolení. Všechno ale dobře dopadlo a na naší základně, která se mezi tím už ponořila do hvězdnaté tmy, na nás čekali solidární kolegové s poněkud vychladlou večeří. Súdánské HAWKH (maa salaama)! P.P.

Sobota; 29.10.2011

Všichni mají práci v JV okolí naší stabilní základny, nad kterou se ve žhavém africkém větru třepotá česká vlajka. Jak chodíme po skalnatých kopcích vystupujících na úroveň nivy, pomalu se nám před očima vynořuje fascinující obraz hustě osídlené neolitické krajiny. Dispozice jižního okraje Sabaloky byla v neolitu nepochybně klíčová. Je to jediné solidní pohoří v rozsáhlých rovinách středního Súdánu. Nilský tok musel být ve starším holocénu ještě mohutnější než dnes a letní průtoky musely být kvůli silnějšímu monzunu mnohem vydatnější. Teď, na konci října roku 2011 AD se úroveň vody v řece blíží dolní třetině a obnažené břehy prozrazují letní maximum o dobrých 4,5 metru nad momentálním stavem. Niva je teď pokrytá úrodným hnědočerným bahnem a místní zemědělci se snaží ze všech sil, aby obdělali co možná největší plochu a osázeli jí hlavními plodinami - cibulí, okurkou, fazolemi a kukuřicí. Tradičním africkým kulturním travám (Sorghum a Penisetum) jsou dnes věnovány pouze jednotlivé záhony a okraje polí. Živo je zvlášť v bočním korytě Nilu, kde opadlá řeka zanechala nejvíc bahna a protáhlé bazény se stojatou vodou. Afričtí ledňáčci tu loví drobné rybky a domorodci ve vlhkém terénu sázejí luštěniny a zeleninu. Nad vším tím kypícím životem se vypínají balvanité kopce s teráskami plnými neolitické kamenné industrie a občas s keramickými zlomky vyplavenými ze zachovalých kulturních vrstev (skýtajících velkou naději pro náš počínající výzkum!). Část expedice se věnovala vyčerpávajícímu detailnímu zaměřování nejperspektivnější z lokalit na kopci, který jsme nazvali „Liščí horou“, protože v něm žije spousta lišek (kupodivu se jedná o místní rasu naší evropské lišky - Vulpes vulpes.) Ostatní se mezi tím zabývali průzkumem několikakilometrového okolí a zahušťovali síť rozpoznatelných neolitických stanic. Na jednom kopci jsme během průzkumu narazili na roj tmavých agresivních včel - přesně takových, jaké před pár lety ošklivě zřídily část výpravy, takže skončila v chartúmském špitále. Včely představují zhruba největší viditelné nebezpečí, které při práci ve zdejším terénu hrozí. Noční průzkumy okolí ukázaly, že tu žije dost štírů, ale od nich bezprostřední ohrožení nehrozí. (Štíři se musejí systematicky vyhledávat s ultrafialovou lampou. každý potom září na dálku žlutým světlem jak malá žárovka.) V noci vylézá a vyletuje i rozmanitý hmyz a pro nás biology tím nastávají momenty hojnosti. nehledě na mnohem přijatelnější teploty. P.P.

Neděle; 30.10.2011

Část expedice začala s výkopem mohyly, jejíž zásyp je plný zvířecích kostí a ulit plžů. Vzorky se prosívají a biologický materiál si eviduje Zdenka. Jsou tu kosti velkých ryb (nilských sumců), krav, ale třeba i hrocha. Souběžně pokračuje zaměřování komplexní neolitické lokality, která se stane předmětem největšího letošního výzkumu. Trojice přírodovědců (Václav, Adéla a já) se pustila do výkopu profilu sedimenty, které se dochovaly na planině cca 300 m SV od hlavní neolitické lokality. Povedlo se nám zdokumentovat a ovzorkovat 1,5 m vysoký profil, který se zdá být klíčový pro pochopení neolitického krajinného kontextu. Jemnozrnné a detailně zvrstvené sedimenty zůstaly ušetřeny před erozí díky hustému prokořenění a následné inkrustaci kořenů. Na bázi leží půdní sediment s dochovanou organickou složkou. Předběžná interpretace profilu a jeho umístění v prostoru je následující: Rozsáhlé plochy na úpatí kopců byly kdysi pokryty bažinami zarostlými hustou vegetací. Teprve další analýzy by mohly ukázat o jakou vegetaci se konkrétně jednalo. P.P.

Pondělí; 31.10.2011

Mnozí to už absolvovali vícekrát, ale my nováčci jsme se vydali (spolu s veteránem Václavem jako průvodcem) na "objevitelskou" plavbu asi 12-ti kilometrovým průlomem Nilu skrz pohoří Sabaloka. Břehy jsou lemované stupňovitými nánosy úrodného bahna, na kterých klíčí připlavená semena a obyvatelé tu sázejí fazole. Sem tam rostou mohutné akácie s hnízdy snovačů. Na řece jsou k vidění loďky a rybáři vytahují nastražené sítě s ohromnými sumci. Místy se údolí zužuje, skaliska jsou až k vodě a proud se zrychluje. Na kamenech a zarostlých březích posedávají ledňáčci, černobílí čápové, vlhy a volavky. Obraz se nemění až po místo, ve kterém řeka opouští kaňon a vytéká do nedohledné roviny řídce zarostlé akáciemi. Právě v tomto místě leží slavný 6. katarakt, což je peřejka kvality libovolného úseku Sázavy někde u Jílového, akorát mnohem širší. Peřejkou projíždějí nahoru i dolu rybářské lodě bez zjevných potíží. Také je tu přívoz. Na posledním z kopců Sabaloky stojí středověká pevnost, dnes ovšem rozebraná až do základů. Cestou zpátky proti proudu jsme si udělali několik zastávek kvůli botanickým zkoumáním. Bezprostřední okolí řeky je mnohem bohatší na rostliny i živočichy než celá okolní krajina. Je to samozřejmá věc, protože dostupnost vody je v polopouštní krajině limitující. Nehledě na to, že řeka roznáší diaspory rostlin a unáší i drobné živočichy. Díky cestě po Nilu jsme překročili v počtu dosud evidovaných druhů rostlin číslovku 100. jedna zastávka byla delší a naše kroky vedly na vyprahlou kamenitou plošinu vysoko nad říčním kaňonem. Šlo nám o vzorkování na lokalitě Wádí el-Hajj, která je známá už z minulých expedic. Dnes je to zoufalá pustina, ale ještě před pár stoletími tu na terasovaných svazích stála vesnice a u ní drobná kruhová políčka. Nálezy ukazují na islámský středověk až raný novověk. Výhled do údolí Nilu z výšky asi 200 metrů je nezapomenutelný. Na bývalých políčkách jsme odebírali vzorky půdy, jejíž mocnost dosahuje překvapivých 50 cm. V průběžných diskusích se neustále vracíme k profilu z předchozího dne a čím dál tím víc si uvědomujeme, že bude mít mimořádný význam pro pochopení celého súdánského neolitu. S takovým nálezem máme zjevně víc štěstí než rozumu. P.P.

Úterý; 1.11.2011

Po dopoledním programu a náročném obědě jsme byli pozváni do místní školy. Jako zástupci expedice byla vyslána Lenka, Adélka a Honza. Na dnešní den připadlo předávání pololetního vysvědčení (zítra začínají prázdniny) a všechny děti již byly nastoupeny na školním dvoře, kde vytvořili formaci ve tvaru "U". Proběhlo krátké pásmo sudánských písniček a my panu řediteli předali drobnosti, které jsme pro děti dovezli (pastelky, omalovánky, křídy, …). Největší zájem však vzbudil bublifuk. Následně se začalo předávat vysvědčení - nejmenší děti dostávaly vysvědčení zelené, starší chlapci žluté a starší děvčata růžové. Na vysvědčení jsou hodnoceny dva předměty, které se zabývají Koránem, arabština, matematika a následuje celková známka. Učitelský sbor dárky při předávání vysvědčení rozděloval dle zásluh jednotlivým dětem a striktně se při tom dbalo na to, aby se věci přebíraly pravou rukou. Po předávacím ceremoniálu jsme byli pozváni k panu řediteli na čaj, sušenky a chlazený nápoj z Ibišku.
> Od druhého dne expedice Honza s Láďou vytvářejí vrstevnicový plán Liščí hory (Fox Hill). Název hory byl odvozen od husté sítě liščích nor, které se nacházejí ve vyšších partiích a se kterými Láďa při měření často přichází do styku. Vrstevnicový plán této oblasti (zejména teras) bude následně sloužit pro potřeby archeologického výzkumu. Pro tvorbu vrstevnic je nutné získat výšková data celé oblasti v pravidelném intervalu (cca 6-10m), pro jednotlivé terasy (dle důležitosti) i mnohem podrobněji. Celá akce vypadá tak, že Honza stojí u teodolitu a Láďa pobíhá s výtyčkou a odrazovým hranolem po okolí. Krajinou se pak neustále ozývá "můůůůžešš" (když Láďa vydává signál k měření) a odpovědí je "dobrýýýý", když Honza úspěšně zaznamená měření. Po 6 dnech měření je změřeno cca 4000 bodů a tato dvě slova začínají mezi místními pomalu domácnět :-) JP

Čtvrtek 3.11.

Práce je v těchto dnech nad hlavu, takže se k sepisování deníku dostáváme až se zpožděním. Omlouváme se tedy vám všem, co doma dychtivě očekáváte expediční novinky. Událo se toho hodně, ale podstatné jsou čtyři věci: 1) Honza s Láďou dokončili geodetická měření Liščího kopce a jeho bezprostředního okolí (celé 4 tisíce geodetických bodů!) Výsledkem je podrobný plán, což je nutný základ pro archeologický výzkum vybrané neolitické sídlištní terasy. Výkopy neolitického sídliště tedy mohou započít. 2) Již týden běží výzkum jedné mohyly na Liščím kopci. Je to dřina plná potu, bolavých zad a oblaků šedivého prachu. Pravděpodobné stáří je z merojské nebo postmerojské doby. Momentálně jsme prošli dvěmi kamennými plášti se zásypy a máme zdokumentovánu kamennou schránku nad hrobovou jámou. Na zítřek se chystá vyvrcholení, tedy otevření hrobu s tělem a milodary - tedy doufejme, že budou, protože v mohyle je patrný starý rabovací vkop. Ze zásypů je zatím spousta nálezů artefaktů, zvířecích kostí a uhlíků. 3) Já, Adélka a Václav jsme prozkoumali žulové skalní město na západní straně Sabaloky, vzdálené asi 6 km od naší základny. Výsledkem je objev přebohaté neolitické lokality s dochovanými kulturními vrstvami, ve kterých jsou hojné biologické pozůstatky a staré půdy. Je zasazena v podmanivé krajině, která budí až posvátný dojem. Takové místní Tassili, akorát bez skalních maleb (hledali jsme je pochopitelně, ale zatím marně). Výkopy v této sezoně nechystáme, ale je to perspektivní místo pro některou z příštích expedic. 4) K těm příštím expedicím: Doufali jsme v udělení velkého grantu, tzv. Centra excelence. Dnes měla agentura GAČR vyhlásit výsledky. Z Čech už se k nám donesla zpráva, že jsme grant nedostali. Budoucnost je tedy víc nejistá, než bychom ji rádi viděli vzhledem k důležitým objevům. Ale tak to chodívá... Tolik tedy ke čtyřem hlavním expedičním novinkám. Jinak se průběžně množí všelijaká geologická a biologická pozorování. Pohyb v terénu je teď poměrně náročný, protože nastala spalující vedra a za celý den toho míváme vážně dost. Citelné ochlazení nastává až po půlnoci a k ránu se mírně klepeme zimou pod dekami a v tenkých spacácích. Ale po pravdě řečeno, je to spíš příjemná změna. Zítra začíná v Súdánu největší místní svátek, Svátek obětování (Íd Kebír). Na několik dní se v zemi úplně zastaví všední život a i my budeme muset přerušit výzkumy, z ohledu na místní náboženské cítění. Vzhledem k množící se únavě všech členů expedice je to ovšem vítaná změna. Odpočívat se chystáme aktivně. Obdrželi jsme pozvání od několika místních rodin, kde budou obětováni beránci. Potom se vypravíme na obhlídku několika důležitých archeologických lokalit ležících asi 400 kilometrů severně od Sabaloky. Výprava se ochudí o dva členy, Václava se Zdenkou, kteří o víkendu odlétají zpátky domů. P.P.

Sobota 5.11.

Ráno jsme opustili Abu Dom a přesunuli se přechodně do Chartúmu. Václav se Zdeňkou odlétají v noci a s těmi jsme se tedy rozloučili. Poledne jsme strávili přijemným obědem v grilu "u Bambase" - tam jsme si dali vesměs všichni súdánskou pizzu a od té doby vyčkáváme ve foyer hotelu Shahrazad na příjezd aut, která nás odvezou do Karímy. Včera byl dokončen výkop mohyly u Liščího vrchu - našlo se tam mnoho zajímavých věcí, ale o tom poreferují kolegové archeologové - já ze svého laického pohledu mohu shrnout, že v hrobce objevila nejprve veliká amfora a dále pak kostlivec "skrčenec", který měl u sebe kamenný mlat, několik hrotů šípů, hrot kopí (nebo nože), hromadu korálků a něco z kůže (zřejmě toulec). JP

Pondělí 7.11.

Jsou svátky a my je trávíme u inspektora Murtady v jeho domě v městečku Karíma. Jsme tedy už v severním Súdánu a v sobotu jsme sem jeli skoro celý den. Krajina se po cestě na sever změnila z akáciové savany v pustopustou poušť. Pás zeleně podél Nilu je o to kontrastnější. Nad Karímou se tyčí stolová hora Jebel Barkal, středobod minimálně dvou starých říší. Pod ní jsou ruiny Amonova chrámu a ostře zahrocené pyramidy ve tvaru čokolády Toblerone. Nedaleko leží dvě důležité nekropole - Nuri a El-Kuru. Všechna tahle místa jsme navštívili, přičemž nám v žaludcích šplouchalo místní datlové víno (hodně slabé, ovšem) a převalovaly se tam kousky beránka, který byl včera rituálně obětován přímo před domovními dveřmi. Poněkud krvavá podívaná… Jen v Martinovi se kousky obětního beránka nepřevalovaly, neboť on sám se stal obětním beránkem a teď je to on, kdo se převaluje-ovšem na posteli, jsa stižen amébovou dyzentérií. Diagnózu získal v místní nemocnici a momentálně to vypadá, že se situace již obrací k lepšímu (37.7°C - Il-hamdu li ´llah!) Zítra se zase vydáme na jih na Sabaloku a po svátcích znovu hurá do práce! P.P.

Středa 9.11.

Svátek obětování je u konce, alespoň pro nás, účastníky expedice. Návštěvu v domě našeho inspektora Murtady jsme zakončili nečekaně bouřlivým večírkem. Událo se to zhruba následovně: Byli jsme pozváni do domu Murtadova švagra, kde už sedělo asi 10 jeho kamarádů v nápadně povznesené náladě. Manželky pečlivě izolovány v ženské části domu a venku tma, takže Alláh neviděl, co za tekutinu se to skrývá pod uzávěrem několika lahví od limonád. Tekutina byla poněkud kalná a odhadem obsahovala 20% substance, za kterou lze podle islámského práva obdržet 30 ran holí na chodidla. Vznikla kvašením datlí a následnou pokoutnou destilací. Tekutina způsobila, že se tancovalo, zpívalo a bubnovalo na převrácený odpadkový koš. Došlo k paradoxní situaci. My Evropané jsme se orgií účastnili spíš jen na oko. Tolik jsme byli zaskočeni. Taky se dojídal beránek, přičemž se vyznamenal Láďa, který pochválil pálivou omáčku slovy: "Ta je ostrá jako igelitový pytlík". (Arabská slova pro nůž a igelitový pytlík jsou si totiž docela podobná.) Cesta zpět na jih a následné nákupy archeologických potřeb a proviantu byly vyčerpávající, takže jsme se ocitli ve stavu blaženosti, když jsme se po náročném dni znovu ocitli na naší tiché vesnické základně pod skalnatými svahy Sabaloky. Další den ráno znovu nastal běžný pracovní den. Plavení vzorků odebraných minulý týden z mohyly poskytlo spoustu biologického materiálu včetně určitelných rostlinných makrozbytků. A hlavně jsme začali s výkopem předem pečlivě vytipované neolitické sídlištní terasy. Brzy se ukázalo, že máme co do činění s dobře dochovaným sídlištěm. Stratigrafie je dobře vyvinutá a hned v prvním zkoumaném čtverci jsme narazili na zahloubený objekt. Ten se nějakou dobu zaplňoval a obsahuje i ztvrdlé slupky jemného bahna, které se do něho pravidelně dostávaly za dešťů. Po jednom dešti se po bahnu prošlo nějaké zvíře, snad kočka, a tak jsme mohli vidět a zdokumentovat malou kuriozitku - zvířecí stopy staré kdoví kolik tisíců let. Zítra nás čeká dokopání sondy do víc jak metrové hloubky, což může přinést předneolitické vrstvy. Zatím se to tak jeví. Tolik tedy v rychlosti, protože teploty na výzkumu dosahují předtím nebývalé výše a k večeru jsme se silami tak akorát na hranici. Nakonec jedna dobrá zpráva. Martinovi je už mnohem lépe a už zase začal normálně jíst. P.P.

Víkend 12.-13.11.

V sobotu se celý tým soustředil na dokopání sondy, aby výsledky mohly být vyhodnoceny (popř. odvezeny na vyhodnocení) Petrem a Adélkou, kteří odpoledne odjížděli. Dále se lokalita na Fox Hill připravuje na příchod dělníků, kteří nám po neděli usnadní práce při výzkumu (vyměření dalších čtverců, odkryv svrchní vrstvy). V sobotu odpoledne naši skupinu tedy opustili Petr s Adélkou (odlétají v neděli v noci) v doprovodu Lenky, která má v Chartúmu mnoho povinností (administrativa se vzorky, nákupy). Měla by se vrátit dnes (neděle) večer v doprovodu nového člena expedice - Honzy ….
V neděli zůstal tým v basecampu pouze ve složení Martin, Láďa a Honza. Martin, který ještě není 100% fit, strážil hrad a prováděl evidenci nálezů. Láďa s Honzou vyrazil na rekognoskaci širšího terénu. Kroky je zavedly nejprve na lokalitu na Fox Hill, kde zjistili loupeživý vkop do sondy. Dále pokračovali do pohoří Sabaloky a podél Nilu se vrátili zpět na Fox Hill - zde byl zaznamenán další pokus o zlodějský vkop (resp. spíše "vhrab"). Podařilo se jim však zajistit kvalitní otisk sandále a tak budou kontrole obuvi podrobeni všichni muži v okolí. A již zítra se rozjíždí výzkum s pomocí dělníků, tak jsme všichni zvědaví na výsledky!

Středa 16.11.

Výskum terasy 1 na lokalite "Líšči vrch" úspešne pokračuje. V sonde 2 sa pod pravdepodobne odpadovou vrstvou, bohatou na nálezy, objavilo viac ako desať sídliskových jám. V sudánskom neolite patrí tento typ objektov zatiaľ k málo známym a málo preskúmaným. Pokračuje takisto spracovanie nálezov z mohyly 1: hrob obsahoval kovové predmety (hrot kopije a hroty šípov), desiatky korálikov, fragmenty koženého vaku alebo tulca a kamenný lukostrelecký kruh. Hrob muža bol prekrytý kamenným príkrovom a navŕšený zo staršieho materiálu, ktorý sa nachádzal v okolí. V koncentrovanej podobe sme tak mohli preskúmať aj staršie nálezy. Na základe známych analógií sme doložili na lokalite alebo v jej okolí niekoľko remeselných činností z obdobia neolitu: zdobenie keramiky (špeciálne upravené zúbkované kosti a mušle), výrobu kostených harpún (polotovary hladených kostí), textilnú výrobu (kostené šidlá a prepichovače) a pravdepodobne mezolitickú výrobu kamenných kruhov. Keramika z výplne mohyly je prevažne neolitická, k objavom expedície však patrí i staršia, mezolitická keramika, tzv. Early Khartoum. Podarilo sa určiť staršiu i mladšiu fázu kultúry, s rytými resp. vypichávanými vlnovkami. Tento (mikro)región mezolitickej kultúry nebol dosiaľ známy. Užitočným je porovnanie so známymi a publikovanými lokalitami. Na sudánskom neolitickom sídlisku a pohrebisku Kadero prebiehal 17 rokov poľský archeologický výskum. Podľa porovnania keramiky je Kadero i naša lokalita zhruba z rovnakého obdobia mezolitu a raného neolitu. Počas výskumov sa našli celkovo dve kostené harpúny. Z lokality Líšči vrch máme za štyri týždne výskumu fragmenty viac ako piatich harpún. Počet mezolitických kamenných kruhov je takisto naším výskumom vyrovnaný počtu kruhov v Kadere. M. O.

Sobota 19.11.

Výzkum již nyní probíhá v zaběhnutých kolejích - na terasách Fox Hillu probíhá průzkum objektů na odkrytých čtvercích, Honza "příroda" prochází okolí a shromažďuje poznatky o flóře Sabaloky a sbírá vzorky půdy pro další analýzy. Martin pracuje na základně a zpracovává, váží, měří a katalogizuje nálezy z jednotlivých objektů. Dnes jsme začali kopat zkušební sondu na jedné z vyšších teras (pracovně Terasa 3), abychom mohli porovnat stavbu profilu s níže položenými terasami. Včerejší den však lehce vybočil ze zaběhnuté rutiny a pro členy expedice přinesl malé zpestření. Po dokončení výzkumu jsme se odebrali k toku Nilu, abychom vyprali prach z oblečení a svlažili vyprahlá těla po celodenní práci. Cílem této výpravy bylo osvědčené místo, které na začátku expedice vybral Václav. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se ke "koupacímu ostrovu" (je zde pevnější bahno, do kterého se tolik neboříme) museli po pás brodit rozvodněnou řekou (zvednutou hladinu řeky jsme si odůvodnili otevřením přehrady proti proudu). Koupání i praní probíhalo v pořádku - následně jsme se rozmístili na kamenech a sledovali západ Slunce. Poté jsme se rychle sbalili a vyrazili k domovu - protože se soumrakem vylézají štíři. Po Mahmudově vydatné večeři jsme vyčkali 22. hodiny a vydali se na vesnickou slavnost, na kterou nás zvala sousedka. Ze slavnosti se nakonec stala svatba a my byli přijati do neurčitého shonu. Dlouho předlouho jsme čekali na příjezd nevěsty, kterou jsme pak nakonec navštívili cestou do našeho domečku. Jen co jsme ulehli, vesnicí se začala rozléhat hlasitá hudba, která trvala až do časného rána. JP

(skoro) Poslední týden

Tak se pomalu blížíme ke konci. V pondělí se dokončil výzkum objektů na terase 1. S koncem expedice se také ale připomněli strasti s celníky - v úterý jsem vyrazil v doprovodu Murtady na letiště do Chartúmu. Celý den jsme běhali a výsledek byl ten, že mi při odletu dají vysílačky - vrácení kauce jsme nedosáhli. Potkali jsme ale "externího poradce", který slíbil pomoc. Po návratu jsem hned pádil na terasu 3, kde probíhal odkryv neolitického hrobu - tam jsme zůstali až do setmění. Středa byla ve znamení prospekce okolí - procházeli se nové lokality vzdálené od FoxHillu. Autem jsme se přemístili ke Křišťálové hoře a tam jsme se rozdělili - Láďa, Lenka a Martin vyrazili na Sfingu a já s Honzou jsme šli na dosud neprobádané pahorky. Tam jsme objevili nejen další lokality, ale neuvěřitelné množství křemenných žil. Odpoledne se pak Láďa s Lenkou vrátili na Sfingu a Honza a Honza vyrazili podél Nilu na jih. Večeře pak byla stejně famózní jako oběd (ráno proběhl nákup na trhu). Ve čtvrtek jsem byl opět povolán za celníky - tentokráte však v doprovodu člověka z celní správy - po 5ti hodinách jsme docílili toho, že je technika připravená na odvezení ze Súdánu v odletové hale a kauce byla vrácena v plnné výši. Návrat na Sabaloku z rušného Chartúmu je vždy balzám na duši a proto jsem hned utíkal na Fox Hill podívat se na poslední západ Slunce. Zítra ráno vyrazíme na další prospekci okolí a odpoledne se s Honzou zabalíme a přesouváme se do hotelu. V sobotu je naplánovaná návštěva muzea, ostrov Tutti a tržiště v Obdurmanu. Zbytek expedice zůstává v Abu Dom do neděle - dokončí evidenci vzorků, uklidí a předá dům a 30. listopadu se vrací do vlasti.JP

nahoru