Zprávy z expedice

první týden    druhý týden   třetí týden (geoarcheologie) - deník s novinkami a zde fotogalerie Lenky Lisé

Sobota 23. 1.

V časných ranních hodinách jsme dorazili na mezinárodní letiště v Chartúmu. Cesta nám trvala přes 15 hodin s příjemnou přestávkou v Istanbulu. Na letišti v Chartúmu příjemných 19°C a velmi důkladní celní úředníci, ale vše dobře dopadlo, po hodině kontroly jsme nasedli do taxíků a odjeli do hotelu Šahrazád. Po krátkém spánku v hotelových pokojích jsme se přestěhovali do dvou bytů pronajatých od místního podnikatele - Řeka Nicholase Markettose. Čekalo nás prostorné bydlení, příjemné prostředí a relativní klid. Dnes byla sobota, druhý den pracovního volna, takže uvidíme zítra, co nás čeká, až se chartúmské ulice a uličky zaplní pracujícími Súdánci.
Po krátkém odpočinku a nezbytné kontrole našich přístrojů (naštěstí vše funguje) jsme hladoví vpodvečer vyrazili na večeři do centra města a u velké mešity jsme si dali první a zde v Súdánu určitě ne poslední pečené kuře s rýží. Nechyběl arabský chléb a tahína.
Po chutné večeři jsme prošli arabský trh a u jedné z mnoha tea ladies neboli "čaj paní" jsme ochutnali vynikající kořeněný (shodli jsme se na skořici) čaj s mátou. Cestovní únava se projevila velmi rychle, takže spát. Zítra nás čekají nezbytné formality a jednání v muzeu, ale doufáme, že zítra již budeme skenovat.

Neděle 24. 1.

Normální pracovní den v islámském světě. Ráno odjezd taxíky do Národního muzea, přijal nás ředitel památkové správy Súdánu, dr. Hassan Hussejn Idrís a poté ředitel Národního muzea, dr. Abdel Rahmán. My jsme přednesli své představy o práci v muzeu, prohlédli jsme si sbírky a potenciální objekty (sbírkové předměty), které bychom měli skenovat. Muzeum je teď týden zavřené kvůli údržbě a renovaci, ve středu se má uskutečnit návštěva z ministerstva a v celém prostoru probíhá generální úklid. První den jsme proto byli se skenery vykázáni z muzejní expozice do zahrady muzea. Tam se později ukázalo, že problém nebude s výběrem předmětů - návrhy jsme si přivezli už z Prahy -, ale s elektřinou, která je ke skenování nezbytná. Stejně jako v Egyptě si ani Súdánci nedělají s kahrabou (arabsky elektřina) těžkou hlavu. Elektrikář byl na obědě, a tak se elektrického připojení chopil Petr Kabelka, který nás připojil pomocí odizolovaných kleští (dráty byly pod napětím). Krátce po 13. hodině jsme mohli začít skenovat. Po třetí hodině však začal kurátor, který má nad námi dozor, nervózně podupávat a že prý finish. Chvíli jsme to vydrželi, ale po 15.30 hod  jsme rezignovali a sbalili své věci. Přes ulici jsme nastoupili do minibusu a odjeli k našemu dočasnému domovu. Šálek silného kořeněného čaje přišel vhod a poté jsme vyrazili do davu, centra Chartúmu, na večeři.

Pondělí 25.1.

Začali jsme pracovat ještě mimo expozici muzea a doskenovali jsme reliéf z Gebel Šejch Sulejman. Před polednem jsme se přesunuli do expozice muzea, která zářila po důkladném úklidu, a nejprve jsme vybrali objekty ke skenování. Začali jsme skenovat volně stojící objekty, žulovou stélu z Nové říše, obětní oltář z Mérojské doby a žulový obelisk z Napatské říše. Po práci již zavedený rituál - čaj, večeře, čaj a od dnešního večera i připojení k internetu.

Úterý 26.1.

Dokončovali jsme skenování předmětů z předchozího dne a kolem poledne nám otevřeli kurátoři vybrané vitríny s menšími předměty. Skenovali jsme velmi malé předměty - fajánsové destičky z Napatské říše (viz fotografie), srdečního skaraba z Nové říše a drobnou polychromovanou masku. Náš kurátor byl dnes v muzeu nezvykle déle, a tak jsme skončili k 17. hodině. Před večeří U Bambase jsme prošli část súku, neboli tržiště s obchůdky zelinářů, řezníků a stánky s kořením. Jarda Kroužek už třetí den naléhal na zakoupení nového fézu, což je muslimská čepička, neboť ta stará mu na Truskavně dosloužila. A protože nás čekají dva dny volna a my je nehodláme trávit v Chartúmu, zajistila Lenka povolení k výjezdu z města, včetně vstupů na několik památek. A doplnili jsme fotogalerii.

Středa 27.1.

Dnes byl poslední pracovní den v muzeu před súdánským víkendem. Zítra přijde do muzea delegace, a tak i pro nás bude expozice zavřena. Za 4 dny jsme však naskenovali několik předmětů a zítřek využijeme pro zálohu dat, čištění techniky a trochu odpočinku. A protože email máme i zde v Súdánu, každého z nás tu zastihly povinnosti z domova. Takže budeme, ač velmi neradi, trochu úřadovat. Dnes večer jsme vynechali večeři U Bambase, kuře stokrát jinak po čtvrté už raději ne. Náhodou jsme cca 100 m od našeho bydliště objevili restauraci v italském stylu s výbornou pizzou, takže příjemná změna.
Na rozdíl od Evropy je v Súdánu velmi teplé počasí, teploty přes den kolem 30
°C, v neděli nás čeká až 37°C , kdo nevěří, zde je důkaz. Dnes bez fotografií..

Čtvrtek 28.1.

Poslední pracovní den se parta INSEŤáků vypravila do ruchu velkoměsta Chartúmu, Lenka navštívila kolegyni na univerzitě a zbytek týmu relaxoval doma u PC (domácí resty nás dostihly i zde). V podvečer jsme vyrazili do centra na trh nakoupit ovoce a dárky pro naše přátele na Sabaloce. Vedle manga, pomerančů a sladkostí pro děti Zakiho nechyběl ani tabák do vodní dýmky. A právě při koupi tabáku jsme s Jardou dostali na šišu chuť. Jenže Chartúm není Káhira, kde jsou čajovny se šíšou na každém rohu, ale dotaz na prodavače, kde že se dá v Chartúmu kouřit šíša, se vyplatil. Oslovil nás Ibrahím. Starší chlapík s knírkem, a že prý nám šíšárnu ukáže. Prošli jsme centrální tržiště a zahnuli do klikatých, až tajemných uliček. Ve zdi plechové dveře a šedivý vstup do malé jídelny a další dveře na konci vedly do místnosti, kde jsme ucítili známou vůni tabáku. Velmi srdečné přijetí, výborný čaj a ještě lepší šíša. Myslím si, že cizince tady neviděli hodně dlouho. Lenka se dala do hovoru s Ibrahímem a my s Jardou jsme po dlouhé abstinenci kouřili šíšu. Jaké bylo překvapení, když se z našeho průvodce vyklubal chlapík, který ještě v komunistickém Československu studoval v Praze a v Bratislavě. Takže vyprávěl nejen arabsky, ale i anglicky a prokládal to českými, resp. slovenskými slovíčky. Jsme prý první Češi, které viděl po svém návratu do Súdánu. A protože v Chartúmu jsou všichni příbuzní, říkal, že je z matčiny strany příbuzný s ředitelem památek Súdánu dr. Hussejnem Idrísem.

Po srdečném loučení se slovy, až opět přijedete, musíme se vidět, jsme vyrazili na večeři do restaurantu U Bambase. Dnes jsme si porce ohlídali a ke klasickému kuřátku si dali trochu rýže, tahínu a chléb. Zítra brzo ráno nás čeká odjezd na šestý katarakt (Sabaloku) a návštěva některých významných památek v Šendí na pravém břehu Nilu. Takže novinky až v sobotu večer. Také jsem přidal do části 3D skenování ukázky prvních výsledků.

Pátek - sobota 29. - 30. 1.

Je sobota večer, Súdán má za sebou další velmi horký den, aktuální stav najdete na hlavní stránce. A předpověď praví, že bude ještě větší teplo, ke konci příštího týdne až 41°C. Ani trochu se netěšíme na teplotní skok, až v neděli 7. 2. přistaneme v Praze na Ruzyni. Ale to je ještě daleko.
Dnes večer jsme se vrátili z dvoudenního výletu na 6. nilský katarakt a archeologické památky na pravém břehu Nilu. Vyjeli jsme včera ráno, plán byl v 7 hodin, ale když přijel řidič Terab s Toyotou, měl místo jen pro 4 osoby. A tak jsme ho poslali zpět namontovat provozorni sedačku. Vyjeli jsme o hodinu později směr Sabaloka, do míst, kde na podzim loňského roku působila geoarcheologická expedice. Předem jsme kontaktovali Zakiho, který provozuje na 6. nilském kataraktu skromné ubytování pod širým nebem, pronajímá loďky na plavbu v oblasti Sabaloky a smaží výborné ryby. Když k tomu přidáme skvělý čaj a jablečnou šíšu, nic nám nechybělo. Lenka nám chtěla ukázat slavnou horu Džebel Rauwiján, kde podzimní expedici napadly divoké africké včely, a předat místním vesničanům fotografie pořízené expedicí koncem října. Vypravili jsme se loďkou proti proudu Nilu, po cestě se zastavili u staříka, který žije na Wad Abú Agib, pro kterého měla Lenka fotografie, a náhodou jsme objevili velkého varana, který se opaloval na rozpálených kamenech vystupujících při břehu Nilu (foto).

Západnímu svahu hory a včelám jsme se obloukem vyhnuli a došli do vesnice na jižním úpatí hory. Lenka měla s sebou časopis Respekt, kde vyšel článek Václava Cílka o Súdánu a Súdáncích doprovázený fotografiemi, na nichž jsou ředitel, děti a učitelky z místní školy. I když byl volný den, pátek, zhruba 30 dětí školou povinných si hrálo kde jinde než u školy. Ředitele školy jsme bohužel nezastihli - pracoval na svém políčku s cibulí. S pomocí místních školáků a lodníka Muhammada se však podařilo najít jednu z učitelek zachycených na Václavově fotografii v Respektu. Zatímco Lenka předávala časopis a fotografie mladé ženě, která již v náručí chovala malého chlapečka, ostatní členové expedice se poflakovali kolem školy. Vláďa s Jardou fotografovali kulaté chýše a zjišťovali, jak zlepšit vlastnosti chýše abúsírské na kokořínské Truskavně. Naše přítomnost vyvolala nadšenou reakcí dětí z vesnice, které jsme fotografovali, zkoušeli z angličtiny a učili popěvky a pozdravy české. Kluci se naoplátku chlubili znalostmi z fotbalu - věděli jak dopadl fotbalový zápas Alžírska s Egyptem. Vám to také prozradím, Egypťané vyhráli 4 : 0.

Z vesnice jsme se odebrali po břehu Nilu k loďce a s naším průvodcem Muhammadem jsme jeli zpět na 6. katarakt. Protože přístaviště je nad peřejemi, přemluvili jsme našeho kapitána, aby s námi katarakt sjel a vrátil se zpět proti proudu. Zvládl to profesionálně. Oblast kataraktu je oblíbeným výletním místem obyvatel Chartúmu, takže velké množství lidí obsadilo břehy a dřevěné přístřešky - rakúby, hlasitá hudba a pikniky trvaly do setmění, kdy všichni nasedli do aut a odjeli. Zůstalo jen nás 6 Čechů s řidičem. Večerní atmosféru dokresloval svítící měsíc, takže jsme nepotřebovali baterky, snědli jsme velký tác smažených ryb, dostali jsme čaj a s Jardou okusili šíšu. Kolem osmé hodiny se šlo spát.

Druhý den nás čekalo dlouhé cestování, vstávali jsme před šestou hodinou, rozloučili jsme se s měsícem a čekali na východ slunce.  A když vyšlo, už jsme byli na cestě. Putovali jsme směrem na sever, cca 50 km po asfaltové silnici a poté do pouště na mérojské chrámy v Naze a Musawwarat es-Sufra. Kolem poledne jsme byli zpátky na silnici, v jedné z řady kafeterií jsme posnídali fazole - fúl, čočku - adis, omeletu a chléb a vše zapili šálkem čaje. Dlouho jsme se nezdržovali, měli jsme před sebou dalších 100 km do Begrawíje k mérojským pyramidám. Na místo jsme dorazili kolem druhé, vystoupili z přehřátého vozu do rozpáleného písku. Stejně jako v Naze a Musawwaratu jsme i zde byli jedinými návštěvníky dnešního odpoledne. Zatímco se pánská část expedice vypravila prohlédnout si pyramidy - belgické pralinky posazené v písku -, Lenka odjela do nedaleké vesnice pozdravit kuchaře Mahmúda, který s námi loni strávil dva týdny na Sabaloce a tři týdny v Usli a teď již od prosince pečuje o expedici drážďanské univerzity. Kolem půl čtvrté jsme se vydali na dlouhou cestu zpátky do Chartúmu. K ozvláštnění poměrně jednotvárné jízdy jsme učinili dvě zastávky - na sklenku čaje v čajárně u sjezdu na Sabaloku a v severním Chartúmu na místním tržišti, kde jsme nakoupili ovoce, zeleninu, vody, kadidlo, natron, koření do čaje a další dobrůtky - každý dle své chuti. V půl osmé jsme konečně zastavili před naším domem, vysoukali se z Toyoty a rozloučili se s Terabem. Víkend skončil, zítra nás čeká opět práce v muzeu. Fotografie z výletu zde.

Neděle 31.1.

Neděle nám nezačala moc slavně, pracovníci muzea se po dvou dnech volna nemohli po ránu (9:30 hod.) nastartovat, nejprve chyběla elektřina, poté byl krátký kabel. Takže nám nezbylo nic jiného než se vydat do města a potřebné vybavení dokoupit. Začali jsme skenovat v poledne a práce jde velmi pomalu, jsme pod plechovou střechou a na teploměru 34° C. Uvidíme jak dlouho vydrží technika - fotografie.

Technika vydržela slabé 2 hodiny, teplota se zvýšila na 36°C a my, abychom ji nepoškodili, jsme vše zabalili a šli raději ven pod stromy na čaj. Pokud bude celý týden horko, musíme si najít program v expozici muzea. V chrámech mimo expozici prostě skenovat nebude možné. A tak jsme se s Jardou přesunuli do našeho bytu na Šárija Džumhuríja a náš plán na dnešek je najít v okolí čajovnu se šíšou.

Tu čajovnu se šíšou jsme našli, je pár metrů od našeho bydliště, takže se Jardovi splnilo další súdánské přání.

Pondělí 1.2.

Dnes ráno jsme odjeli do muzea uz v osm hodin. Chtěli jsme začít ihned skenovat, ale na nádvoří muzea byl nástup zaměstnanců a nebyla elektřina. Takže jsme opět čekali. Konečně po 9:15 hodině se rozsvítily halogenové výbojky a byla kahraba (elektřina). Začali jsme skenovat a s postupem času stoupala i teplota. Jak dramaticky je patrné z tabulky.

čas 9:20 9:30 10:00 10:20 10:35 11:11 11:45 12:40
teplota ˚C 28 29 30 31 32 33 34 35

Takže po poledni nám nezbylo nic jiného než vše zabalit a jít do stínu na silný a sladký čaj. Už víme, že kolem 35 °C skener odmítá poslouchat a je nejvyšší čas jej vypnout a skončit. Užitečná informace pro výrobce :-). Po čaji jsme se přesunuli domů, poobědvali a v podvečer jsme s Jardou zašli do doupěte na čaj a šíšu. Už víme, kde je hlavní vypínač elektřiny a zítra nebudeme čekat na elektrikáře, ale zapneme ji sami, abychom mohli pracovat, dokud je alespoň trochu snesitelné teplo. Máme před sebou ještě 3 dny práce, pozítří a ve čtvrtek je ukončíme v expozici muzea.

Úterý 2.2.

Protože jsme věděli, kde je hlavní vypínač elektřiny do venkovních expozic, mohli jsme začít skenovat dříve než v předešlé dny. Teplota byla tentokrát o 2 - 3 °C nižší než v předchozích dnech, takže se nám podařilo doskenovat vybraný reliéf a ještě jsme přešli do expozice muzea dokončit skenování vybraných fajánsových destiček. Muzeum bylo již otevřeno pro veřejnost a početné školní výpravy nás brali jako další muzejní atrakci. V podvečer jsme klasicky s Jardou zašli na čaj a šíšu, dokonce s námi kouřil i Ibrahim a poté na večeři k Bambasovi. Zítra nás čeká prezentace výsledků skenování pro vedení muzea a NCAM. Fotografie.

Středa 3.2.

Dnes nám definitivně skener odepřel poslušnost. Takže nám nezbývá nic jiného než zpracovat výsledky za 8 pracovních dnů, připravit pro Lenku podklady pro report a začít myslet na návrat do zimy. V muzeu se konal seminář a ředitel muzea spolu s dr. Hassannem nás pozvali na společnou večeři, příjemná změna. Sice jsme svým pracovním oblečením moc nezapadli, ale nešlo to jinak. Súdánská kuchyně na indický způsob chutnala.

Čtvrtek 4.2.

Poslední pracovní den místo skenování v muzeu trávíme na bytě. Ani večer se skener nepodařilo zprovoznit. Na druhou stranu z 10-ti dnů jsme skenovali plných 8 a to je na zdejší podmínky úspěch. Dat máme 35 GB a je co zpracovávat. Ranní procházka s čajem u tea lady byla příjemná a moc se nám s Jardou líbil nastrojený Land Rover defender - foto.

Pátek - sobota 5.- 6.2.

Na závěrečné dny expedice plánujeme dokončení základních prací na datech, zálohování a v sobotu návštěvu trhu v Ombdurmánu. Je sobota odpoledne, pomalu balíme, v Praze byl vytisknut report expedice, který přiveze Lenka Lisá. Ještě šíša, čaj a na tržiště.

Neděle 7.2. - neděle 14.2.

Hlavní část expedice je zpět v České republice. Ode dneška pokračují v Súdánu pouze naše Lenky. Budou pracovat v Usli a navštíví významné archeologické lokality. Dnes se přesunuli z Chartúmu do Karímy k Murtadovi a v nočním emailu Lenka slíbila poslat novinky na naše stránky.

Tak dnes dopoledne (neděle) se Lenky konečně ozvaly. Když jsem jim nechával súdánský modem k připojení na internet, mohl jsem tušit, že to nestačí. Instalace modemu se nepovedla a tak skoro týden jsme byli bez informací. Nyní je už vše v pořádku, Lenka mudíra poslala z internetové kavárny první část expedičního deníku i s fotkami. Dnes večer, ještě před nočním odletem slíbili, že pošlou další zprávičky. Tak se necháme překvapit. Fotky prý následují, necháme se překvapit.


Geoarcheologický deník Lenky Lenky & Lenky (je postupně doplňován :-) - nyní až do 11.2. 2010

nahoru